OPEN AIR PRO HRADEC

Skupina BICZ byla již druhým rokem hrdým partnerem Open Air koncertu v Hradci Králové. Letošní ročník byl věnován památce operní pěvkyně Soni Červené – hradecké patriotky a čestné občanky, která by v tomto roce oslavila 100. narozeniny. Grandiózní koncert pod širým nebem, který připravila Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou šéfdirigenta Kaspara Zehndera, přilákal více než 5 tisíc diváků. Tento nezapomenutelný večer se uskutečnil 27. srpna na náplavce Eliščina nábřeží a stal se jedním z kulturních vrcholů celoročního projektu k připomenutí 800 let od založení Hradce Králové.

Během velkolepého večera zazněly slavné melodie z Bizetovy opery Carmen, ve kterých měla Soňa Červená hlavní roli. Titulní hrdinku Carmen zazpívala mezzosopranistka Ester Pavlů, Dona Josého tenorista Michal Lehotský a toreadora Escamilla barytonista Svatopluk Sem. Slavnostním večerem provázeli blízcí přátelé Soni Červené – Pavel Sršeň a herec Jan Sklenář.

Světově proslulá pěvkyně a herečka Soňa Červená (1925–2023) byla velmi talentovaná dáma s prvorepublikovou noblesou. Přestože se narodila i žila v Praze, k Hradci Králové ji poutaly silné rodinné kořeny. Její pradědeček měl v historickém centru slavnou dílnu na hudební nástroje, narodil se tu její otec Jiří, zakladatel Červené sedmy, ona sama si přála spočinout v rodinné hrobce na Pouchově. Soňa Červená po návratu z exilu přijala hostování v Klicperově divadle, ale také seč mohla, pomáhala zdejší Filharmonii s varhany, a nakonec orchestru odkázala historické dechové nástroje z rodinné dílny – tubu, eufonium, fanfárovou trubku a dva suzafony. V roce 2012 se stala první ženou, jíž bylo uděleno čestné občanství města Hradce Králové. Paní Soňa Červená byla nejen ikonickou operní zpěvačkou, skvělou herečkou, ale především inspirativní ženou, která i přes velmi pohnuté rodinné osudy zůstala věrná sama sobě a celý život předávala krásu umění mnoha generacím.

Spolupráce mezi BICZ a Filharmonií Hradec Králové se neomezuje jen na podporu oblíbených Open Air koncertů. V následujícím rozhovoru se šéfdirigentem Kasparem Zehnderem přinášíme nejen pohled do světa Filharmonie Hradec Králové, ale především do života mezinárodně uznávaného dirigenta a flétnisty.

Pane Zehndere, jaká byla vaše cesta k hudbě a dirigentství?

Narodil jsem se v malé alpské vesnici ve Švýcarsku a k hudbě jsem měl vždy velmi blízký vztah. Po studiu klasických jazyků v Bernu jsem nastoupil na bernskou akademii umění, kde jsem se již naplno věnoval dirigování a flétně. Učil jsem se zde od mistrů svého oboru – Heidi Indermühle (flétna), Ewalda Körnera (dirigování) a mnoha dalších skvělých umělců. Poté následovaly cesty do Basileje, Curychu a do Paříže a hostování po celé Evropě. Své první dirigentské zkušenosti jsem získal u komorních orchestrů Kammerorchester Neufeld Bern a Burgdorfer Kammerorchester. Na svou školu jsem ale nezapomněl, deset let jsem působil jako docent a dirigent na bernské akademii umění.

Působil jste na největších hudebních scénách a zároveň několik let jako umělecký ředitel věhlasného festivalu Murten Classics ve Švýcarsku. Které angažmá považujete za svůj největší úspěch?

Každý koncert, každé angažmá má svá specifika a pro mne je nejdůležitější kvalitní hudba a zvuk orchestru. Za můj dirigentský debut je obecně považován koncert v milánské La Scale z roku 2007. Od té doby jsem hostoval jako dirigent u předních evropských těles a spolupracoval s význačnými umělci jak zahraničními, tak českými (Simon Rattle, Magdalena Kožená, Jiří Bárta, Jana Boušková a další). Festival Murten byl a je pro mě unikátní a srdeční záležitostí, stále se tam rád vracím. Stejně jako na mnohá další místa, která jsou spojena s vynikající klasickou hudbou a skvělými hudebníky.

Prozradíte čtenářům, jak a kdy začalo vaše působení v České republice?

Pro festival v Murtenu jsem hledal orchestr, našel jsem PKF – Pražskou komorní filharmonii a kontaktoval jsem je. Legendárního Jiřího Bělohlávka jsem jako dirigenta znal už předtím. Říkal jsem si, že by byli ti správní, hodně se mi líbily ambice a filozofie tělesa tvořeného mladými lidmi. Takže na začátku stála jejich práce pro Murten Classics. První koncert byl, myslím, v roce 2001. V roce 2005 jsem se stal na další tři roky jejich šéfdirigentem.

Jak se stalo, že jste došel k šéfdirigentské funkci v Hradci Králové?

S hradeckou filharmonií jsem spolupracoval již dříve, během mého působení v PKF, a nabídka jít do Hradce mě překvapila, příjemně. Cítil jsem se tu vždycky moc pěkně. Město není příliš malé, ani příliš velké, je směsicí historie a krásné novější architektury, je to univerzitní město, sídlo katolického biskupství… To všechno jsou faktory, které město drží pohromadě. A vynikající koncertní sál, jeden z nejlepších v zemi, respektive jeden z nejlepších co znám, je zde velkým bonusem. Navíc spolupráce s managementem je zde velmi profesionální, a i po hudební stránce se s umělci vzájemně posouváme vpřed.

Jak si dnes stojí hradecká filharmonie v porovnání s dalšími tělesy v Čechách i v Evropě?

Viděl jsem tu velký potenciál a mým cílem bylo hradeckou filharmonii představit v zahraničí, což se mi povedlo. Velmi úspěšně vystoupila ve Švýcarsku, v Německu a věřím, že její dobré jméno v Evropě přinese mnoho dalších zajímavých vystoupení.

Vaše práce má i přesahy mimo koncertní sál, proč je to pro vás důležité?

Rád dělám práci, která je ve městě a v regionu viditelná. Orchestr je nejen součástí, ale podle mého přímo klenotem města. Rád spolupracuji s komunitou, jít s hudbou do škol, do domovů seniorů, do církví, ke všem, kdo město spolutvoří a spoluvytvářejí, a hovořit s nimi – co máme společného, o našich spojnicích a cílech. Myslím, že takové momenty existují. Nechci dělat jen Open Air koncert na hlavním náměstí a hrát na něm hudbu z Hvězdných válek. Rád bych se setkával s lidmi, kteří o městě uvažují a od nichž bych mohl získat nějaké podněty a nasměrování. Abych byl součástí místa, a to vše mi Hradec dal.

Letošní sezóna je pro vás v Hradci poslední, s jakými pocity budete odcházet?

Hradecká filharmonie má obrovský potenciál, podařilo se zrealizovat řadu projektů, například velmi úspěšný Open Air koncert, který byl letos věnován Soně Červené. Salónní orchestr se představil na několika významných akcích a propojili jsme se s mezinárodní hudební scénou. Do Hradce se mi podařilo přivézt i několik švýcarských hudebních legend a celkově to byly velmi pestré a inspirativní roky. V minulém roce jsme společně se Salónním orchestrem FHK připravili pro BICZ koncert, který se konal v krásných prostorách Východočeského muzea v Hradci Králové. Za angažmá v Hradci jsem velmi vděčný, hodně jsem se toho naučil. Velmi oceňuji pana ředitele Šrámka, jeho podporu a moderní přístup – nebát se jít do nových věcí.